pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Mireček F8 Fejt 16.03.2011 / 08:58 přečteno: 7832 x

Sněhová pokrývka ustoupila kamsi do výše položených partií, padáky se vrátili z technických kontrol a záložáky přebalené čekají v sedačkách na první pořádné létání.
Taky čekám.

Čekám až naskočí první kumuly, čekám až se slunce opře do obnažených stehen meziček v kraji.
Čekám až se opět sejdeme na startovačce a budeme klábosit kdo kam chce odlétnout.
Čekáme všichni na mnoho nevydařených pokusů o odlet kamsi v dál…
Čekáme na bydlo od Termosky, které nás zvedne pod základnu a nechá nás zapomenout na měsíce zimního strádání.
Stromů nalité pupence čekají na vhodný okamžik.
Rašící tráva ještě nikam nespěchá, připravena na svůj čas, kdy neviditelná síla vyžene stvoly prvních bylin do výše 30cm aby se na vrcholu snažila rozvinout květy zajišťující další pokolení.
Termičtí piloti nedočkavě brousí mezičky na svahovém proudění v očekávání stoupáčku z předpolí.
Tak jako čekají těhotné ženy na svůj termín porodu a zrození nového života, tak i blázni na šňůrkách s lanky a trubkami, nebo jen kusem hadru nad hlavou čekají na nové zrození té mnohokrát přerušené a opět započaté vzdušné pouti.

A již stvoly vyrazili.
První květy nedočkavě prorážejí zbytky sněhu. Ptáci navrátivší se z jižních krajin hledají první brouky a mouchy přezimující kdesi ve škvírách a vylákané hřejivými paprsky slunce na čerstvé povětří, kde nevědomky završují svoji část potravního řetězce.
Je to tu.
Nejdříve slabé , nenápadné stoupání.
Bojím se zatočit a ani nedýchám když vidím jak na variometru leze ručička ukazatele nad nulovou hodnotu.
Obzor vylézá spoza kopců a startoviště dosud tak strašně blízko, přesto níž než já s padákem či trubkami.
A už slyším nesmělé pípání akustického signalizátoru, vidím jak vzdálenosti na krajině podemnou se opatrně zkracují.
Stoupám, tedy jsem!!!
Letím , tedy žiju.
Plachtím tak jak jsem pozoroval závistivě dravé ptáky ještě nedávno a uvědomuji si, že na tohle všechno se čekat opravdu vyplatí…


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 8 a 1

Názory k článku

(17.03.2011/19:05)
moc hezký, úplná poezie :-) Lukáš