pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Carlos 06.12.2008 / 10:31 přečteno: 8924 x

Loni jsem měl pro vás připravenej krátkej článeček, ale nebyl čas publikovat a hlavně naskenovat fotky, takže zvěřejňuji až teď...i s těmi fotkami

Tak jsem se tešil, že pojedu mrknout alespoň na jedny závody, a že by póčko mohlo vyjít.
A taky, na Karawankách jsem ještě nebyl. Na poslední chvíli jsme se domluvili s Rauchem, že vyjedeme ve středu večer za Masoxem kouknout na X-sider Cup a zalítat si.
Musím velice kladně zhodnotit popis a navigaci do campu z X-siderovských webovek, podle kterýho jsme se dostali na místo absolutně bez problémů. Bohužel však počasí se změnilo a ty slibotechny zase na víkend předpovídali něco jinýho. Ve čtvrtek jsme tedy ještě zůstali na Gozdu, pak utekli na Lijak.
Jelikož jsem neuposlechl rad zkušenějších v lokaci a hned po startu to poslal na druhou než doporučenou stranu, skončil jsem záhy na loučce pablbů a samozřejmě si tak připadal.:-)
Lítání vyšlo tedy až na druhý pokus, termika chodila, žádný problémek, místy to trochu drncalo a já se vydal na krátký vejlet směrem vlevo od startovačky. Dolítl jsem až na konec hřebenu, kde byla nějaká anténa a jal se letět zpět. Při vší kochanici, až když jsem letěl celkem dlouho nad údolím mezi hřebeny, jsem zjistil, že to nějak neletí. Džípko od Manciho zase mělo nevyměněný bakterky, tudíž mi nic neukázalo. Kolem, proti mně proletěl taky jeden šikula, pravděpodobně kochajíc se stejným způsobem, protože to tam poslal taky, stejně jako já (a zpátky se už stejnou cestou nedostal a musel to obletět). Údolí jsem se snažil přeletět s nohama na speedu, ale i tak to klesalo a já se dostávál stále níž. Když už mi zbývala celkem malá výška, abych z toho údolí utekl, začal jsem koukat kolem a vymejšlet, co s tím. Nikde žádnej šprajc, šlo to dolů všude, kam jsem letěl. Krííze.
A pak, zčistajasna objevil se dálce pták zvaný krouživý. Ihned jsem změnil směr letu a namířil to přímo k němu doufajíc, že se ze mě také stane cosi krouživýho. Ke káněti se přidala vedle ještě poštolka a když jsem se k nim dostal, hodně jsem si oddychl, zvlášť, když vário začalo kňůčet štyrkou nahoru. Problém vyřešen.
Stále sice celkem fučelo ze směru letu, ale údolí bylo za mnou a já směle pokračoval zpět.
Se slovy: "Až si nebudete vědět rady, držte se za ptáky", končím své vyprávění a přikládám pár foteček.



DODATEK:

Letos jsem uskutečnil ten samý výjezd v jiným obsazení, ale k náhodě bych ho nazval stejným způsobem, přestože jsem se do nijak prekérní situace nedostal, několikrát jsem využil služby "profesóórů", kteří ukázali tu správnou cestu.

Tentokrát jsme si na Gozu ani nezalítali, protože póčko bylo nejasný až do lehkýho odpoledne a na Lijak to byl ještě kus, ale stejně jsme tam utekli za jistotou.
Musím upozornit na nutnost slovinský známky na dálnici! Ty zvířata chtějí 35 za půl roku, jinak nic. Tak jsme se jim na dálnici vykašlali a jeli kolem. To byl sice pěknej vopruz, ale rozhodně lepší, než platit za pár dnů takový kačky.
Na Liaku nic novýho, naději jsme vkládali do Tolminu na druhý den, kdy sedmilháři předpovídali "lať". Ta opravdu přišla a my se Sirem Freyvaldem vyrazili přes Mrzly a Krn na Stol, klasická cesta spojená s kochanicí, počasí bylo super a mohli koukat kde co lítá za točení pohodových šprajců od 2 do 4ech metrů síly.
Nebylo kam spěchat, takže rozdílný výkon padáků Vegy a Mercura u nás nehrál nijak roli, abychom udrželi výlet společný, při točení šprajců blízko skal se občas trochu sevřely svěrače napětím ale klidný a společný výlet pokračoval tam i zpět až na závěrečný přeskok nad Kobaridem, kde bylo třeba před přeskokem přitočit. Výlet se mi podařilo zakončit tam, kde začal a svýzt naše auto, z čehož jsme měli radost, protože nevznikla žádná časová ztráta druhým výjezdem na Kobalu.
Třetí den bylo ohlášeno padání deště, tak jsme zajeli do města, do restaurace, s mořskými potvorami, bylo to naše popolední zbožné přání – sežrat kousek chobotnice nebo něco takovýho, co žere lidi, když je to větší.:-)
Poslední den, jelikož hlásili V-JV, tak jsme se rozhodli pro návštěvu Bohyňskýho jezera, Kobalu při východním větru jsme si užili před měsícem a již jsme se cítili dostatečně rozcvičeni.
U jezera byla opět "lať". Startovačka má 1000m převýšení, je dobře udržovaná. Ideální počasí pro oblítání a "opípání celé oblasti", jen ty dostupy byly malý, takže moje tajný přání podívat se na Triglav, nedopadlo, bo hodně skal na tý straně i s Triglavem bylo v mraku. Přesto ho bylo částečně vidět a k uspokojení družstva to stačilo.
Velice zajímavý bylo točení stoupáků na jezerem, kde by to jeden nečekal, ale šprajcy se táhly už od břehu a dotáčely nad vodou.
Viditelnost byla výborná, bez oparu, takže i od jezera jsme viděli na moře v Itálii a všechny skály a hory kolem. takže až pojedete kolem a budete chtít dát polítanici-kochanici a bude přízeň počasí, Bohyňský jezero rozhodně nevynechte!
Níže několik foteček a vzpomínka na plodné léto.

Carlos


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 1 a 4

Názory k článku

(02.02.2009/00:06)
Carlosi!
Nežerou, ale kdyby chtěly - můžou!!!
Iw
(06.12.2008/10:40)
Carlosi!
Chobotnice zásadně nežerou lidi!!!
Manci