pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Martin Lustig 01.09.2008 / 21:08 přečteno: 4642 x

„Všechno vím, všechno vím“ ozývá se v telefonu povědomý hlas s pozadím ještě povědomějšího hospodského ruchu. Přesto mě to hned nedochází a tak ujišťuju povědomý hlas že je sice dobrý, že všechno ví, ale kdo to sakra je ten kdo všechno ví? .. No jasně Manci. Jo jo tamtamy duní rychle. A že bych měl napsat článek aby se někdo mohl poučit, že je to takový akční a hodilo by se to na stránky.. atd,atd.
No poučit, akorát se všichni poučí jakej jsem blb a co jsem nezvládl i když roky a zkušenosti na to už mám.
Ale slíbil jsem, tak do toho.

Středa 27.8.08 předpověď vypadá dobře i na zavřený tratě a tak vyrážíme s Taťuldou na Sady.
Vlekat má Karel a Michal takže se schází docela početná partička z Brna i okolí a Kraťasi. Vleká se směrem na západ.
První jde na lano Charles a po chvíli boje se zvedá a letí někam na přelet. Po něm se občas někdo vozí okolo, někdo za chvíli sedá , další se zvedá – prostě normální provoz.
Asi tak po hodince klasického zevlingu tahám bágl z auta a připravím si věci na start. Dostávám lano, zapínám se, auto se rozjíždí, známé napnutí lana tak padák nad hlavu, mírné dobrždění a už jsem ve vzduchu a po pár vteřinách nastupuji do svého celkem nového koconu.
Krásně klidnej vlek s mírným stoupáčkem uprostřed ale výšky je ještě málo a dráhy dost. V poslední čtvrtině Sadů dokonce klesák, ale pole za dráhou je posečený a dá se tam jet. Karel tam taky poctivě jede a navíc zabírá vyraznější stoupák.Přemýšlím o odpojení ale autu zbývá jen pár desítek metrů tak ho snad ještě najdu kdyby nevydržel. No nevydržel. Karel zastavuje a já dávám naučeným pohybem obě řidičky do levý ruky a pravou se vypínám. Ale v lanku už nebyl tah takže i po otevření vypínače v něm zůstalo. Navíc se prověsilo a sjelo po koconu na pravý bok. Jo tuhle písničku znám: „děti moje to není ale vůbec žádný problém“ říkávala paní Rosůlková v legendárním seriálu – mýlila se, byl.
Tohle jsem už dělal mockrát – vezmu do ruky konec lanka s padáčkem, vytáhnu ho z vypínače, pustím na matičku zemi a můžu na výlet– tolik teorie doposud ověřená i praxí.

A tady to už konečně začne být akční – jak chtěl Manci v telefonu ale rozhodně ne já, tehdy ve vzduchu.

Beru tedy pravou rukou padáček vlečného lanka (Karel ho má na konci lana) a plynulým pohybem do strany ho odpojuji od mého vypínače. Ještě zkontroluju pohledem jestli je odpojeno a můžu pustit…
.. a …a padá mě brada plus oči vyjedou ven z hlavy jak v kresleným filmu. Vedle volného padáčku se na mé ruce kýve kontejner záložáku. Hlavou mi stačí jen projet klasické „tý vole“. Ale nic z ruky nepouštím a moje neurony dostaly dobrej nápad – „ten kontík si dej do klína a bude to OK vole“. Jo zlatý prciny. Při druhým kyvu najednou z kontíku vypadává nějaký bílý do komínku sbalený prostěradlo….. Další holou větu už říkám docela nahlas „Tý pi…“ Ještě než stačím domyslet filozofické aspekty posledního proslovu tak automaticky pouštím tažný padáček z pravé ruky a už slyším zvuk trhaného sucháče jak popruhy záložáku opouštějí své uložení v sedačce. Následuje celkem plynulé trhnutí v ramenou, dále zpomalení, zároveň mě předjíždí moje zdravé křídlo a rychlost se zase zvyšuje - ale dolů.

Kupodivu jsem víc nasranej než vybátej. Upozorňuju že záložku jsem zatím neházel.
Celkem nahlas si procvičuju vyjmenovaný slovíčka a mezitím kontrolní pohled dolů – dobrý - výšky dost.
Je mě jasný co musím udělat – zrušit hlavní křídlo. Namotávám tak 2 závity a dávám řidičky pod zadek. Křídlo se přede mnou sice trochu cuká ale furt to letí. Pouštím teda řidičky a šahám po
Déčkách, musím se k nim celkem předklonit protože všechno je v jiných úhlech ale beru je a překvapuje mě odpor jaký mají. Pořád jsem v tom zkurveným véčku kdy ramena táhne nahoru a dozadu záložka a v hlavních závěsech zase naopak dopředu a dolů křídlo. Ještě pohled dolů – něco tam ještě zbývá tak jdu znovu do řidiček a začínám znovu namotávat. Zároveň vidím periferním pohledem asfalt silnice…… !!!!!!
Následuje rána do zad jakou jsem v životě nezažil (a doufám že už nezažiju). Ležím na silnici vedle Sadů v pruhu směrem na západ k Rudě. Až doteď jsem sice jednal jako idiot ale reflexy se rozhodly trochu vyrovnat skóre. Okamžitě se odvaluji do příkopu vedle silnice protože když už žiju tak se nenechám zajet autem a v následujícím okamžiku stahuju rukama za šňůry záložku ze silnice k sobě abych si nehrál na nechtěný přívěs. Režisér filmů o partyzánech by měl z téhle části určitě radost.
Můj Venouš si poslušně ustlal v poli takže tam není žádnej zákrok potřeba.
Ležím teda v příkopu na sobě staženou záložku a vedle odpočívá Venouš. Konečně začínám zase myslet. S překvapením zjišťuju že kromě takovýho pocitu té rány přes celý tělo mě vlastně nic nebolí a a ani nemám vyraženej dech. Bez problému zahýbu nohama - dobrý, rukama - dobrý, zakývu hlavou – dobrý. Zkusím zakroutit trupem – dobrý. Pomalu si kleknu na kolena a znovu sebou decentně zavrtím – zelený ? , ne ne je to superzelený.
Přitom jak tam dělám tuhletu rozcvičku zastavuje cizí auto a řidič se ptá jestli jsem OK říkám že jo a že mě kluci vyzvednou tak mávne na pozdrav a jede si za svým.

Dávám si ještě pár vteřin ale už jsou tady naši, vlekař Karel a Michal, Honza a nevím kdo ještě… přece jen už to na mě teďka trochu dolehlo a vyplavené hormony fungují jak mají.
Opět otázky jak jsem na tom tak všem říkám že dobrý. Karel odjíždí dál vlekat a Michal na mě čeká. Já se pomalu vysvobozuju z popruhů a balím věci do batohu, padák do květáku, záložku zmuchlám a všechno dávám do auta, mezitím mi někdo podal kontík kterej jsem viděl 15 metrů vedle v poli. Jak nasednu do auta tak se v rádiu ptá Artur, kterej byl někde pod mrakem a viděl to z výšky, jak jsem na tom. Podávám mu zprávu že OK a přeju pěknej let. Začínám si uvědomovat kolik lidí to divadlo vidělo – není to příjemný pocit. Už jak jedeme zpět na start tak míjíme hasiče, ale neblikají tak se tím nezabývám. Při odbočování na start zase vidím policajty, ach jo moc se mě tam nechce..
Vystupuju a jdu to řešit –jsou v pohodě s úsměvem se ptají o co šlo a když zjistí že nikdo není zraněnej a žádná škoda tak nic nesepisujou a v klidu odjíždí. Po jejich odjezdu vzápětí přijíždí hasiči – kupodivu taky v pohodě, jen si vezmou jméno aby měli zdokumentovanej výjezd. Ještě se ze zájmu podívají na několik startů – prý to takhle ještě neviděli a po rozloučení odjíždí. Tohle divadlo totiž viděl někdo z dálnice a volal na operační policajtů. No lepší než kdyby tam člověk ležel zlámanej a nikdo nejel.

Pořád mě nic nebolí a kromě naražených zad žádnej problém. Dávám si chvilku oraz a sleduju další provoz.
Přistává Šikec po přeletu kterej to viděl taky svrchu ale bez rádia nevěděl jak jsem na tom. Když vidí že zvládám i polohu Drápalíka na jedné noze tak jen suše řekne : „no vítej v klubu“ .

Dál klasika kafe v Bíteši, na firmě přebalit záložák (díky Luďku) , telefon od Jany – ta hlavně lituje že to neviděla  a taky mi domlouvá do duše ať jdu na rentgen, potom domů.
Večer záda ještě dobrý ale ke konci noci už pěkně ztuhlý a ležím jen na boku ale spát můžu i bez chemie. Fajn je že žádná ostrá bolest. Ráno těžce vstávám a cítím každej sval vzadu od zadku až za uši – jako bych dostal koňara přes celý záda. Nicméně v horký sprše to celkem povoluje takže můžu i trochu fungovat. Dopoledne mi Šikec (ohledně zad starý praktik a robokop) posílá prosbu: „Spadlo nám na firmě ve sprše mýdlo na zem, nemohl bys dojet a ohnout se pro něho ???“ odpovědí mu je sprosté slovo a několik nasraných smajlíků .
Další dny ztuhlost pomalu ustupuje a kontrolní RTG …potvrdilo jen obražení bez zlomenin a prasklin.

Shrnutí: nechtěně aktivovaná záložka, nepovedené zrušení hlavního křídla, dopad na silnici naplocho na pěnový chránič 14 cm + nějaký hadry vzadu, podle GPS rychlostí okolo 7m/s. Kupodivu bez fyzické i psychické újmy a už se těším znovu do vzduchu.

Za to že vyjela záložka ven si moc nenadávám – to je poučení pro příště, navíc nebyl cítit žádný odpor takže ani nevím jestli jsem kliku vytáhl prstama nebo se zasekla do tažného lanka s padáčkem – nadávám si za to nezrušení hlavního padáku a to hodně. Kontík odjistilo asi prověšený tažný lanko, jinak bych si ho hodil do klína a nebyl by tenhle článek.
Uznávám byl jsem u toho za vola ale třeba to zveřejnění někomu pomůže v rychlejším jednání a zachrání pár kostí. Rušil jsem padák laxně s tím že času je dost a pořádně si nekontroloval výšku. Po této zkušenosti bych šel okamžitě do řidiček s maximální razancí a namotával hned až po rozvětvení. Ty dva padáky fakt jedou dolů dost rychle a nemusí to pokaždý skončit takhle dobře – celý to divadlo bylo dlouhý něco přes 20 sekund.

Spíš nadhazuju otázku jak při záložce nejúčinněji zrušit hlavní éro. Při pokecu s ostatníma vyšly dva názory – řidičky až kam to jde nebo za Áčka případně Béčka. Ono taky se asi líp ruší už zbořený éro když se záložka házet musí.Tak kdo s tím máte praktické zkušenosti nebo něco veselého, napište taky – ať v tom nejsem sám.

Čau Martin


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 10 a 7

Názory k článku

(02.10.2008/14:36)
Vlastní zkušenost s tím nemám, ale z principu věci si myslím že nejrychlejší zboření padáku je čelní zaklopení náběžné hrany - takže za áčka. K výsledku by ale mělo vést stahování jakékoliv šňůry a když to Brauner učí za řidičky asi ví proč. Už asi i proto, že řidičky člověk najde nejrychleji i v stresu a zmatku. Každopádně je to zajímavej článek a díky ti za něj. Stip.
(25.09.2008/15:25)
Cau vsichni, jo braunerka to tak uci, zkousel sem to a sel sem dolu jak apollo na dvou padacich.Kdyz uz mas ero pekne pred sebou tak to prakticky nejde utahnout, musel sem si parkrat namotat a pak to nakonec slo, ale trvalo to dlouho a byt to na ostro tak sem se asi taky pekne rozmaz. Reseni je asi zacit stahovat hned, jak jde ero pred tebe, pak uz tomu pomoct asi ackama... Stepino
(23.09.2008/16:16)
Doporučuji vozit na pultiku malý paragánský nožík na případné přeříznutí šňůr.Lze zakoupit např. u Tomáše Braunera.Plastové provedení stojí myslím do 200kč.Může se hodit i při jiných krizových situacích (např. při zavětvení).
Clouseau
(03.09.2008/19:13)
Jdu se podívat na vide jestli Manci nekecá - teda jako že to zvládl
(01.09.2008/21:23)
obje řidičky do jedný ruka a jako když balíš prodlužovák, raz, dva, a na tři je padák zboruanej, trvá to tři vteřiny. tak to učí brauner na krizovkách a je to vyzkoušený. i já jelito to zvládnul...
manci