pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Carlos 25.10.2007 / 13:42 přečteno: 4899 x

Před rokem, když jsme jeli lítat do Francie, tak mi Frantoušek vyprávěl, že byli v Dolomitech a točili závratný výšky kolem 4200mnm.
Tenkrát jsem si řekl, že to musím zažít, chci vidět Marmošku zvrchu!
Ještě tak před patnácti lety bych slintal, kdybych se na ni mohl vlastnoručně vydrápat nahoru, ale časy se mění, vývoj jde dopředu a lidi "leniví".
Od tý doby jsem se těšil a snil. Rok. Měsíc před výletem jsme začali domlouvat termín, který jsme posunovali podle počasí, protože se začalo měnit ten čas ze dne na den. Nakonec, když jsem den před odjezdem kontaktoval místní lítače, abych si potvrdil naše správné rozhodnutí z pohledu počasí v Rakousích a v Itošce, jsme odjeli.
A nebyl by to odjezd, aby se nezdržel, díky Rauchovi, kterej si nechal pod okapem tašku s věcma a celá mu namokla, tak musel jet poshánět po okrese svršky, aby měl v čem odjet. Čím větší hovadinu vymyslíte, tím víc vám ji lidi věří.:-)) (Taky to tak dělám.;-)
Na hranicích jsme se potkali s klukama z Krkonoš, kteří měli namíříno stejným směrem, se stejným úmyslem. Odpočnout si, zalítat a možná splnit si sen a mrknout na Marmošku zvrchu, pěkně bez drápání se nahoru.
Družstvo se skládalo z mé ohavnosti a Jardy&Jardy – Kupkina a Raucha.
Do Achensee jsme dojeli ráno kolem pátý a tedy měli mrtě času na chrupík v listí, v dubovým nebo bukovým lese nahoře nad údolím.
První den, se příliš nezadařilo, protože dost fučelo a my začali improvizovat, kam utýct.
Woergel. Woergel, Woergel, Woergel. A zase Woergel. To jsme slyšeli od Kupkina skoro celou cestu. Tlačil nám to do hlavy, že se tam prý lítá. To bylo divný, nakonec se prořekl, že velkoměsto Albrechtice, kde mají brloh dva zatraceně dobrý lítači, má družbu s Woergelem. Proto Woergel. A od tý doby už nikdy více mladej Kupkin, ale Woergelman.
Poslechli jsme tedy Woergelmana a jeli do Woergelu. Ve škole v Achensee, nám řekli, že když všude fučí, tak tam ne.
Měli pravdu. Západní kopec byl klidnej, ale až moc, ke vší smůle ani termoška na tý straně, co se lítá nijak nechodila, takže slítávaly mraky kurzíků z kopce dolů a to bylo vše.
Vzhledem k tomu, že tlaková výše měla postupovat od SZ dolů, řekli jsme si, že ji pojedem trochu naproti a rozhodli se pro výlet do Garmische. Bohužel lítáme převážně doma a nejsme znalí tamních poměru a tak i tam s námi vydrbala velká oblačnost a doslova hnusný počasí, dobrý tak na lože, rum, hudbu a pěknou (nebo aspoň cizí) ženu.
Ale aspoň jsme byli na výletě. Po návratu jsme se dozvěděli, že se nakonec v Achensee lítalo, ale prý byli všichni ve vzduchu přilepený jak poštovní známky a přístání bylo o hubu. Banda z Krkonoš lítala asi hoďku ale velký potěšení z toho neměli.
Večer byl zakončen před večeří koupáním mužstva, kromě Raucha, kterej zůstal "na prase" a omyl se jedním s dalších cigár.:-))
Já s Woergelmanem dali přednost nezpoceným nohám v teplým spacoši a napohodu. Voda nebyla moc studená, ale severní vítr byl krutý,...O naše zdraví pečoval před, při a po koupeli Honza Becher, proto jsme hupli do vody bez bázně a hany.
Neděle ráno.
Počasí se moudřilo a my se těšili pořádný polítanici. Strašili, že by bylo lepší zůstat na západním kopci, ale taky nám bylo řečeno, že se na tý straně spíš jen svahuje a kvůli tomu jsme sem nepřijeli. Dlouho jsme pozorovali nadšence, jak se vrhají z kopce dolů, slítávají, balí výbavičky a zase jedou nahoru. Jako kdyby to tam byl národní sport. Později se sem tam někdo objevil na opačné straně na JV kopci, ale taky jen slítáváli. To nás lehce znervózňovalo, ale vydrželi jsme do doby, než jsme uviděli první křidýlko letět směrem nahoru. Dřív jsme nechtěli jet nikam, komu by se chtělo vyhnít a platit dalších 15 EURokoňur za lanovku, brr.
Jak by řekl legendární Strejdánek: "Jedem, jedem, rychle, panika, panika, klapačka, skládačka, zabijačka"...
Vyjeli jsme na ten JV kopec, startovačka velká prostorná a hlavně super panoramata a velká kochačka a romanťika, vácheň.
Byl trochu nezvyk zase lítat pár metrů od skal, ale tušil jsem, že toto je jen malá rozcvička na Dolomiti.
Většina družstva ukroutila mrtě hodin, ostatní s klidem angličana pokouřili skoukli okolí a také se později vrhli za dobrodružstvím mezi další lítače, krkavce a jinou havěť, co byla ve vzduchu.
Achensee, je samozřejmě v pěkným údolí, takže fučela silnější údolka a my přistávali jak vrtulníci.
Večer opět zakončen vetší než malou dávkou alkoholu, koupelí, večeří a odjezdem do Itošky do Dolomit, abysme byli včas na správným místě.
Celkově řečeno, vyplatilo se počkat na správný počasí, který se vydařilo a kromě toho, že byly v noci venku dva stupně, když jsme dorazili na Passo di Sella, vše bylo, tak jak mělo být.
Chvíli jsme hledali v Canazei a Campitellu camp, ale pak se museli vrátit do Canazei, kde jen Marmolada Camp byl otevřený a jak známo z předchozích zkušeností, není třeba provokovat italský poliše spaním u silnice.



Ráno po probuzení jsme opět čekali a pozorovali, konverzovali se švýcarskejma lítačema a zjišťovali další info a nakonec vyjeli na Passo di Sella, kde je neofiko startovačka.
Dosti strmá, ale když tam mohly startovat vrány a jiný lítači, tak my taky.
Přestože ten den jsme měli ve vzduchu u skal plný ruce práce a zahřáli se taháním za špagáty (i když podmínky byly super),po pár hodinách ve výšce 3000m jsme celkem dobře prochladli a já cítil, že nedostanu-li do sebe v brzké době alespoň kapku alkáče, dostanu-li rýmíčku a kašlík.
Nicméně, duo Carlos&Woergelman "vopípalo" Marmošku a širé okolí, což oběma udělalo neskutečnou radost, kterou zároveň podpořil skutek, že i Rauch se vznesl úspěšně do vysněných výšek a velice šikovně se svým Plutem napodoboval ostatní, za což dostal velkou pochvalu a alespoň pro ten večer mu byly tolerovány jeho kouřové dýchánky a jedinečná schopnost postavit se s cigárem vždy před nás po směru vetru.:-)))
Další den, přestože dobré počasí setrvávalo, jsme se rozhodli odjet do Merana – tam jsme taky ještě nebyli,...
Rozhodnutí padlo relativně pozdě, ale přesto jsme riskli odjezd do neznáma za poznáním novýho lítacího prostředí.
Merano – kopec Hirzer, směr Z, převýšení jak prase – hodně přes kilák.
Přistávačka u lanovky hned vedle vysokýho vedení. Startovačky tam jsou dvě, jedna v polovině, odkud se vozí tůristi na tandemu a druhá výš, na konci lanovky, pět minut chůze vpravo nahoru od lanovky. Je tam rukáv, ale ten jsme ze začátku neviděli a tak odstartili odjinud, místa je tam hafo.
Když vás pojede víc, kupte aspoň jedno startovný (5EUR), abyste se měli čím prokázat, jinak vás stejně potkají výběrčí na přistávačce.
Do vzduchu jsme se dostali celkem pozdě a pak ze začátku bojovali a museli nasadit hodinářskou práci, abysme se vyškrábali výš. Naštěstí se duo Carlos&Woergelman vzájemně doplňovalo a postupně se dostalo až na vrcholky hor pod základnu, odkud úspěšně mohlo pozorovat nádherný panorama a zase "opípat" tamní část světa.
Rauch si dal rauch a postupně v klidu a s rozvahou se psychicky připravoval na zteč a rozbaloval náčiníčko.
Dostatečnou prodlevou startu si zajistil, aby se vyhnul všem šprajcům a zažil tak krásný, dvacetiminutový slet do údolí. :-))
Prosil, aby se toto nepublikovalo, ale to víte, kamarádi jsou kamarádi...
Navíc, věříme a tajně doufáme, že po tomto sletu nejen bude vždy včas na startu, ale možná přestane i hulit.:-))
Odměna v podobě jídla a pití byla pro všechny, všichni se totiž po celou dobu výletu chovali slušně a ukázněně. :-)
Závěrem, zdařil se výborný výlet za výbornýho počasí do pěkných míst.
Za přiloženou fotodokumentaci děkujeme Woergelmanovi.



Carlos


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 9 a 8

Názory k článku

(16.08.2008/20:06)
Slušný literární výkon, to se musí ocenit! :-) Hezky se to od tebe čte, Carlosi...