pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Miroslav "Mireček" Fejt 21.06.2007 / 14:17 přečteno: 4062 x

To jsou naši kamarádi i lidičky z lázní , nebo okolí, kteří měli v životě nějakou smůlu a nemohou chodit ale musí jezdit na vozíčku , nebo chodit o berlích. Jinak to jsou naprosto zdraví , mladí i starší lidičky s fantastickým přístupem k životu, který my chodící, můžeme jedině obdivovat.

Dosud jsem odvozil přes 200 takových lidiček a budou další ...
Ptají se mne různí piloti, proč to dělám. Musím říci, že tak trochu pro sebe (kromě toho že jsem profesionál), protože ten pocit , jaký máte z létání s člověkem , který ví co to je svobodný pohyb prostorem a umí si ho vážit, ten pocit vám nikdo nikdy nezaplatí, nekoupí ani nepodá v pilulce. To je prostě pocit, kdy přes pasažéra si začnete té možnosti létat, a nepřekonávat schody, svahy a další překážky, opravdu vážit. Pochopíte, že život není o penězích, spěchu, nervech, boji za lepší pozici v práci, ve frontě na úřadu či vymýšlení způsobu jak něco obejít, podvézt či přeskočit.
Všichni se za něčím ženou aby pak mohli utrácet čas u her na počítači, nebo se bavili rychlou jízdou v autech mezi normálním provozem.
A já , když letím s člověkem na vozíčku, musím všechno zastavit, a postupně se připravit na start, obléknout do sedačky sebe i pasažéra, vydat pokyny pomocníkům, kontrolovat, kontrolovat a kontrolovat vše , aby se opravdu nic nemohlo přihodit.
Tím se vlastně trochu svět kolem přibrzdí a já vnívám vše daleko intenzivněji.
Potom stojíme připraveni spolu s pomocníky na startu a vydám pokyn. Jsme ve vzduchu a pokud letím s dotyčným již po několikáté, je to lepší a lepší. Kontrola okolí, komtrola výskytu termiky, úprava posedu sebe i pasažára, dovyvážení jiného rozložení sil oproti standardnímu letu, a můžeme podle toho jak se pasažér cítí do termiky. Točím, získáváme výšku a nejemotivnější osůbka posledního období, 30 letá Marcela křičí ; "To je paráda, tady nejsou žádný schody !!!! Miluju vzduch!!! Já chci ještě!!! ..."
To je ta chvíle proč jsem já s ní ve vzduchu. Teď se stávám upírem a saju ten slastný pocit , že jsem na světě k něčemu, že mé bytí má smysl.
Země se přiblíží a já využívám plné koncentrace pro co nejlepší pozici pro přistání , protože my nic nedoběhnem, my se maximálně šoupnem po zemi a pak se vyválíme.
Jsme na zemi, odepínám padák a beru Marcelu do náručí. Kolik pasažérek už v ní bylo kvůli focení, jenže tady je to jiné. Marcela se bez mojí pomoci na sedačku u parkoviště nedostane. A já to pro ni rád udělám.
Za deset minut příjíždí auto s vozíkem a všichni piloti kolem pomáhají Marcele a jejímu kamarádovi do vozíku. Na trávě jim s vozíkem moc jezdit nejde ale s naší pomocí si prohlídnou i přistání.
Letový den končí a já mám pocit že přítomnost vozíčkářů mezi námi nás povznesla do jiného, lepšího světa. Všichni se usmívají, každý druhému pomáhá a máme z toho radost.
A to je to co dávají vozíčkáři nám. www.dovzduchu.cz


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 3 a 1

Názory k článku