pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Martin Resl 23.05.2007 / 11:58 přečteno: 3708 x

Mariánské Lázně 19.5.2007
Vzhledem k tomu, že dle renomovaných lítačů bylo víc než jasné, že dnešní den bude nejen letový, ale jak také i jinak „ VÝJEZDNÍ “. Bylo tedy nad slunce jasné, že výlet do západočeských lázní se neobejde bez kola.


Vyjížďku jsem naplánoval předem a celkový počet plánovaných kilometrů se šplhal lehce k 70 km. Start vyjížďky jsem zvolil v 11:00, neboť vzhledem k místní nadmořské výšce se teplota v tuto dobu pohybovala okolo 13 st. C. a to není pro cyklistu , žádné velké „ teplo “.
Předpověď opravdu vyšla se vším všudy. a zdálo se podle prvních ujetých kilometrů, že počasí překážkou dnešnímu výletu nebude. Jak se záhy ukázalo, několikadenní tréninkový výpadek, způsobený pracovními povinnostmi a nevhodným počasím v době okolo „ ledových mužů “, způsobilo, že v prvním stoupání z Chodové Plané jsem si užil své. Osmikilometrové stoupání, dle mého odhadu s průměrem okolo 7,5 %, skutečně prověřilo předchozí našlapané kiláky. Nebyl bych to však správný sportovec - hobík, kdybych neměl pro toto svalové selhání vysvětlení. Ta silnice byla v perfektním stavu. Po zdolání vrcholu jsem byl stavem vozovky nucen brzdit i ve sjezdu tak, abych nerozmlátil kolo a sebe. Teď zpětně si vzpomínám, že podél silnice byly cedulky „SILNICE SE V ZIMĚ NEUDRŽUJE“. Mám pocit, že tahle silnice se neudržuje, už několik let a to i v létě, to ale z mapy vyčíst nelze. Tak jsem si tu klepačku vytrpěl, až ke Klášteru Premonstrátů v Teplé.

PREMONSTRÁTSKÝ KLÁŠTER TEPLÁ

Premonstrátský klášter zde v roce 1193 založil český šlechtic Hroznata, aby do něj vzápětí povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Hroznata pocházel z významného šlechtického rodu a zastával funkci velitele hraničářů na tepelsku a chodsku. Příběh založení kláštera souvisí s třetí křížovou výpravou pořádanou Jindřichem VI. Této výpravy se v březnu roku 1188 rozhodl zúčastnit i Hroznata. V dubnu 1191 byl od křížové výpravy spolu s dalšími šlechtici papežem dispensován. Náhradou slíbil založit klášter.
Na přelomu století Hroznata vstoupil do tepelské kanonie a stal se členem řádu. Řádové roucho přijal přímo z rukou papeže Innoncence III. Jako zakladatel kláštera byl i nadále správcem klášterního majetku. Na jedné z kontrolních cest po hranicích panství byl zajat loupeživými rytíři a za jeho propuštění požadovali výkupné. Hroznata však nedovolil opatovi kláštera výkupné zaplatit. Ve vězení 14. července 1217 zemřel. Tradiční úcta k Hroznatovi byla posílena jeho blahořečením 16. září 1897. Svátek blahoslaveného Hroznaty je dodnes slaven 14. července. V září roku 2004 byl zahájen jeho kanonizační proces.
V roce 1232 klášterní kostel slavnostně vysvětil pražský biskup. První mši byl přítomen i český král Václav I.
Vzkvétající klášter byl v roce 1380 vylidněn morem a poté se v kraji od roku 1381 usidlovali němečtí kolonisté. Za husitských válek byl klášter uchráněn plenění a díky politice opata Zikmunda Hausmanna (1458 - 1506) prožíval dobu rozkvětu.
Těžké časy nastaly pro klášter v době reformace, ale řada opatů potížím úspěšně čelila. Značné škody utrpěl klášter v době třicetileté války. Po druhé pražské defenestraci našli v Teplé na svém útěku dočasné útočiště kancléř Slavata a arcibiskup Jan Lohelius. Vojska "Zimního krále" řádila v klášteře 17 dní.
V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 do základu vyhořely budovy konventu a prelatury. Jejich dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby z doby opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722).
V době protireformace po bitvě na Bílé Hoře začali premonstráti znovu šířit katolickou víru na západočeských farnostech, které patřily ke klášteru. V 18. století přinesly pruskorakouské války další bídu a škody. Díky hospodaření opata Hieronyma Ambrose (1741 - 1767) však klášter prosperoval i v tomto období. Byl centrem umění a vědy, knižní fond se rozrůstal a nově vznikla sbírka minerálů a fyzikální kabinet.
Opat Kryštof Pfrogner (1801 - 1812), bývalý profesor církevní historie a rektor pražské univerzity, učinil z kláštera místo, kde vzkvétaly rozmanité vědní obory. Roku 1804 převzal klášter gymnázium v Plzni. Pfrogner nechal také postavit první lázně u pramenů na území dnešních Mariánských Lázní. Světového ohlasu dosáhlo toto město ale až za opata Karla Reitenbergera (1812 - 1827), který je zakladatelem Mariánských Lázní. Právě on pověřil klášterního lékaře MUDr. Jana Josefa Nehra průzkumem mariánskolázeňských pramenů a po té financoval výstavbu nově založeného města.
V roce 1950 byl klášter stejně jako další kláštery v Československu uzavřen a sloužil 28 let jako kasárna Československé lidové armády. Pouze kostel a knihovna byly od roku 1958 zpřístupněny k turistickým prohlídkám. Po odchodu armády budovy dále chátraly. Teprve v roce 1990 byl klášter, těžce poškozený mnohaletým zanedbáváním, navrácen řádu premonstrátů.
K nejvýznamnějším osobnostem tepelského kláštera ve 20. století patří P. Heřman Josef Tyl (1914 - 1993). Po odsunu německých řeholníků založil v Teplé českou komunitu a stal se převorem kláštera.
Osvobozený politický vězeň koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu věnoval své síly k vytváření komunity, obnově duchovního života a válkou zničeného klášterního hospodářství a po odsunu německého obyvatelstva doosidlování kraje. Zabránil požadavku konfiskace kláštera jako majetku zrádců a dosáhl propuštění německých řeholníků z vězení a jejich převozu do Německa.
Po únoru 1948 byl komunistickým režimem zahájen boj proti církvím a duchovním řádům. Majetek kláštera byl znárodněn a Heřman Josef Tyl spolu s ostatními řeholníky zatčen. Převor Tyl byl mnoho let vězněn, tentokrát v komunistickém koncentráku. V roce 1988 byl komunitou, která u nás žila v ilegalitě, tajně zvolen opatem tepelské kanonie.
V prosinci 1989 sloužil opat Heřman Josef Tyl první mši svatou ve svém klášteře a zahájil tak novu etapu života premonstrátů v Teplé.
Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Řád nyní čeká nelehký úkol - rekonstrukce celého areálu, nezbytná k tomu, aby klášter mohl znovu plně zastávat své poslání. V klášteře se již nyní kromě pravidelných bohoslužeb konají koncerty a výstavy. Téměř po celý rok nabízí klášter prohlídky svých přístupných částí.
V klášteře jsem si udělal malou pauzu, nasál atmosféru a zhruba po 15 minutách pokračoval v krasojízdě, v domnění, že teď už to bude zívačka a konečně se pořádně svezu. Tou dobou jsem měl na budíku asi 25 km. Každopádně po projetí obce Teplá se opět ukázala asi neudržovaná silnice a zase jsem skákal. Tento fakt, však vyrovnala skutečnost, že v tu dobu začalo mírně funět od lesa. Vzduch, který jsem v tu chvíli dýchal, je nezaměnitelný. Velmi mi to připomnělo mé dětství, které jsem ve zdejší oblasti často trávil.

Po dalších 15 km s průjezdem pravé cigánské sudetské vesnice jsem dorazil do Mnichova. Ne toho bavorského, ale do Mnichova u Mariánských Lázní a konečně kvalitní povrch. Zase mě to začalo bavit. V Mnichově jsem odbočil směrem na Prameny a věděl jsem, že mám před sebou zhruba 10 km mírného stoupání na vrchol plánované etapy a vytoužené odměny v podobě studeného poháru místního piva Chodovar. Ovšem po příjezdu do obce Prameny bylo vše jinak, poutač u místní restaurace s nápisem PIVNÍ POMOC, byl silnější než já a na příjemné zahrádce jsem polknul dva škopky. U stolečku s velice příjemnou mladou paní hospodskou a jedním domorodcem jsme prokecali skoro hodinu. Tato náhodná setkání cizích lidí mám rád na cyklistice ze všeho nejraději. s někým se potkáte, povídáte si, odjedete a už se třeba nikdy neuvidíte.




PRAMENY

Stará hornická obec Prameny leží v jižní části Slavkovského lesa, přibližně 8 km od Mariánských Lázní v nadmořské výšce 723 metrů. První obyvatelé se zde usadili již začátkem 14. století. Byli to horníci, kteří zde tušili nerostné bohatství. V 16. století se zde těžilo stříbro a cín a protože v okolí vyvěrají minerální prameny, byly tu následně založeny lázně. V roce 1822 navštívil Sangenberg i J.W. Gothe a roku 1872 byla u silnice na Kynžvart, postavena ve švýcarském stylu, budova Alžbětiných lázní - takzvaný Vodoléčebný ústav. K léčebným kůrám se využívaly tři prameny vyvěrající v bezprostřední blízkosti. Byl to pramen Rudolfův, pramenící podobně jako pramen Giselin, v parku, který byl založen naproti lázním a pramen Vincentův. Tyto pameny však již neexistují. Jediným vývěrem je dnes už jen pramen Rotta v řečišti stejnojmenného potoka.

Pivo bylo perfektní zato nohy ztvrdly dokonale jak taky jinak, jako bych to neznal a stejně to udělám. Zbývalo tedy cca 6 km pozvolného stoupání do obce Kladská, kde byla pivní zastávka plánovaná. Ta v Pramenech byla neplánovaná, ale krásná. Hurá jsem nahoře a podle prvního ohledání se tady nic nezměnilo. Chodovar je na stole, kochám se okolím. Po chvilce se však přiblížil narušitel s klackem. Asi osmi letý chlapeček nekompromisně likvidující vše okolo poletující. Měl jsem sto chutí vymáchat ho v potůčku, který mi protékal pod nohama. Stále jsem si říkal, že se něco musí stát a spadne do něj sám. Na toto téma jsem začal diskutovat s dalším, cyklistou, který právě přijel. Po chvilce, zjišťuji, že Michal ve stoupání na Kladskou směrem od Lázní Kynžvart, někde nechal sponzora a nemá ani na pivo. Již jsem byl rozhodnut Kladskou opustit, když v tom chlapeček skutečně do potůčku zahučel. Maminka mu ještě přidala, hurá spravedlnost existuje. Kupuji dvě piva a znovu usedám. Počasí je tak krásné, že se mi nechce odjet. Každopádně babiččina kuchyně byla velikým lákadlem se vrátit domů.

KLADSKÁ

Jedním z nejkrásnějších míst na Chebsku je rybník a lovecký zámeček Kladská v centru nejcennějšího území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Od bývalého loveckého zámečku knížete Schönburg-Waldenburga uprostřed tichých smrkových lesů vede kolem romantické vodní plochy po dřevěných chodníčcích nově opravená naučná stezka národní přírodní rezervací Kladské rašeliny - Tajga s velmi pestrou flórou i faunou. Lidé si nyní mohou prohlédnout i sousední Kyselé jezero s jedním z nejkyselejších povodí v Evropě a park s hrobkou zakladatele zdejšího loveckého zámečku, se stylovými stavbami a arboretem.

Po krátkém stoupání z Kladské doslova letím do Lázní Kynžvart, kopec dolů je to opravdu řádnej a vyrovnávám si osobní rychlostní rekord v jízdě dolů, budík ukázal maximální dosaženou rychlost 75 km/h. Bohužel v té rychlosti jsem minul správnou odbočku na Mariánské Lázně a jsem donucen vrátit se do Mariánek po silnici spojující toto město a Cheb. To byl zážitek, cyklistice se aktivně věnuji cca 5 let a to co jsem prožil na této silnici jsem ještě nezažil. Auto které mně předjíždělo ještě předjíždělo další auto a podobné kousky českých řidičů. O rychlosti na tomto rovném a přehledném úseku ani nemluvě. Pomníčky podél této silnice celou situaci jen dokreslují.

Sláva jsem živ a zdráv doma. Bramboračka ta od babičky je nejlepší na světě a vepřová s bramborovým je na stole, kuželka v lednici.

Celkem jsem ujel 65 km s poměrně solidním převýšením, pominu – li chebskou silnici v závěru, jsem za celou vyjížďku potkal jen nepatrné množství aut. Stejně tak jak patří na silnici auta tak tam patří i cyklisti a to by jsi někteří řidiči měli velmi rychle uvědomit. Cyklistika zažívá velký nárůst mezi obyvatelstvem a patří k nejpopulárnějším sportům vůbec. Zatím jsem nenašel pro mně osobně lepší relax než je kolo.

Parádní den, nohy bolí sotva lezu, uléhám.


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 2 a 1

Názory k článku