pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Manci 17.08.2006 / 15:27 přečteno: 4264 x

Už od rána mě provázela roztržitost v neobvyklé míře a vše bylo takové divné...
Podezřelé bylo i to, že Pája se sám od sebe nabídnul vlekat, ačkoli počasí které právě panovalo se nedalo nazvat jinak než "lať"!

Sjela se prima parta, což je základem všeho, jak tvrdí klasik. K dispozici jsme měli navíják i odvíják a tak jsme se všichni těšili na včasné dovzduchuvzetí.
Vždy před letem se důkladně připravuju, čučím do map, prohlížím karabiny, kontroluju kliku záložáku, měním baterky a nastavuju přístoje. Dnes to však šlo nějak ztuha a připomínalo mi to ty moje zlé sny, kdy se pořád chystám na start, ale stále něco není hotové a vždy, než se připravím tak se to dekne nebo se vzbudím spocený jak vrata od chléva.
Tak to probíhalo i dnes. Po všech peripetiích stojím konečně uvázaný k lanu a předvádím kamarádovi Standovi, který je dnes poprvé na navíjáku, nesnesitelnou lehkost měkonkého startu, abych demonstroval pohodu a bezpečí našeho vlekacího zařízení. Metr nad zemí už našlapuju neoprénový fusak abych ještě zdůraznil moji důvěru v náš navíják a spokojeně usazen mrknu na přístroje... které ... jaksi...nemám!
Znechucen sám sebou čekám na uvolnění tahu a spřádám myšlenky na brutální spirálu až na zem. Uvolnění lana jaksi nepřicházelo, jsem sice s Pájou domluven tak, že se vypínám dost pozdě, stojím už přímo nad navíjíkem a Pájá šahá po sekačce a mě teprve teď dochází, že stojím ve stoupáku a pípání někde ze spodu mé sedačky mě v tom utvrzuje. Pája mi potom tuto situaci líčil takto: Viděl jsem, jak buben téměř stojí tak jsem vyšlápnul spojku a sledoval jak se lano pěkně ovíjí a ty stojíš přímo nademnou, myslell jsem si, že stoupák je asi tak silný, že se bojíš pustit řidičky. V momentě kdy jsem chěl seknout lano, vypnul ses a v kroužení zmizel do pr...e!
Leknul jsem se toho pípání, a opatrně šátral ve fusaku pod sebou. Platíčko s přístroji nezustalo na zemi, jak jsem se domníval bylo ve fusaku zamotané ve spídu a naštěstí nevypadlo. Vše probíhalo normálně, kochám se pohledem na Moravskou Třebovou, obdivuju krásně dokulata stavěné městečko Jevíčko, nad Velkými Opatovicemi vzpomínám na Věrku Robkovou, kamarádku z učení a na Marcela co dělával u nás na firmě a o Opatovicích tolikrát básnil. Ovšem divné věci měly teprve přijít. Ve velmi malé výšce přilétám nad měto Boskovice, stíhám jen tak tak prohlédnout si náměstí s krásným kostelem dole, pomalu jistě začínám přemýšlet o nějakém plácku na přistání a při pohledu na kostel podemnou pohansky zakleju: Kuva, bože! Jestli opravdu existuješ tak mi pošli ještě alespoň jednoho stoupáka a slibuju, že se do tohodle kostela dnes příjdu pomodlit! Tři vteřiny poté jsem zmísta nastoupil do dvojčičy a začal jsem se mírně potit. Místo abych se soustředil na středění, běhaly mi hlavou myšlenky o všech podivných věcech, které se mi poslední dobou staly. O Edím, který během několika minut vyléčil moje naražený záda a bolavou nohu, o puchýřích v dlaních, které se zničeho nic objevily po jeho hypnoze, o předpovědi dopravního incidentu v garáži který se mi stal hodinu po vyřčení. O spoustě drobných dejavu z poslední doby a hlavně o létacích snech z dětství, které se mi teď po nějakých pětatřiceti letech vrátily. Je toho na mě, sprostýho materialistu a neznaboha trochu moc. Všechno jsem to zavrhl a snažil se na to nemyslet. Nad obcí Sloup, dvěstě metrů nad zemí jsem už vyloženě schválně jen tak vykřikl: A to je jako všechno? V tu chvíli mi do nosu zavoněla škvařená lepenka z jakési tovární haly a až do Blanska jsem pokračoval stále těch dvě stě nad zemí ale padák se tentokrát choval hrozně divně, byl celý jakoby vyměklý a ačkoli jsem cítil, že tu táhne jakési údolní proudění směrem k Blansku, padák se pohyboval hrozně rychle všemi směry a hrozně citlivě reagoval na sebemenší povel.
Před Blanskem jsem to už vzdal a než jsem si vybral plácek na přistání zaslechl jsem: "Spadní hajzle!". Ne, ne, žádný boží hlas, to si jen pokrývači krátili dlouhou chvílí při pokládce ploché střechy a já neodolal a provedl pár kyvů kolem nich a přistál. Zbalil jsem si věci, zapnul mobil, kde byla sms že David je v Boskovicích a má svoz. Vkročil jsem na silnici a první auto mi zastavilo. Pán povídá: Máš svoz? Už to slovíčko svoz mě překvapilo. Zeptal se mě kam a já řekl do Boskovic. Řekl, že jede do Brna, ale otočí se a hodí mě tam. Bylo to divný, stejně jako jeho slovník plný slov jako popruhy, náběžka, odtotkovka, komory, řidičky a přitom stále tvrdil, že o paraglidingu nic neví a nemá s ním nic společnýho. V Boskovicích zase začal být nervózní, jako v tranzu. Dupnul na brzdu a vyhodil mě přímo před kostelem. Před TÍM kostelem...
A dál? Dál to samozřejmně pokračovalo, ale to až jindy.
Manci


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 2 a 4

Názory k článku

(16.09.2006/00:28)
Pěkné, Manci. Výborně jsem se pobavil. Honza H
(12.09.2006/12:16)
Chloupek: Děláš dobře! Taky bych tomu nevěřil...
Manci
(12.09.2006/07:19)
Manci,ty zvíře nevěřím ti ani slovo, ale napsaný je to skvostně, jen tak dál.
Chloupek
(11.09.2006/19:02)
Ty woe, Manci, ještě se nám dáš ke křesťanům. Panebože to je neštěstí! ;-)
Hanz
(11.09.2006/11:08)
a eště něco: neměl to uletět pája ale costa!
manci
(11.09.2006/10:44)
Hanzíčku a ostatní děti, žádný pokračování nebude:
Čekal jsem na 7.9., jelikož tu noc se mi pak zdály hrozný věci a nějak, i když pozměněně se to začalo plnit.
Jedna z věcí co se měla stát je to, že jeden můj kamarád, který zatím lítá hovno uletí velkej přelet a já u toho nebudu moct bejt. Do pátku se tak nestalo, a tak už jsem měl napsanej článek o tom, že není co řešit. V sobotu měla bejt lať, jenže já musel do Katovic s obrazem pro moje kámoše mnichy, který už tři měsíce ležel u mě v bytě. Ten obraz byl za hrozný prachy a tak jsem byl rád, že konečně vypadne. Včera mi zavolal Pája, že ulít 80ku a dnes do doplnil o informaci, že několikrát se zvedal z psí výšky, a vždy mu daly kostely. Samozřejmě bych se mu vysmál, kdybych ovšem v tý době co Pája letěl ten přelet já nebyl v chrámu na Jasný Hoře a pěkně sem se nemodlil...
Začínám se toho bát, je to pěkná magořina a už o tom rači nebudu psát...
Manci
(08.09.2006/16:34)
Hola, Manci, tak co je??! - Je 8.9.!!!
Hanz, Vezír Největší ;-)
(18.08.2006/16:14)
manci: pokračování bude až 7.9. Dřív to nejde, čekám jestli se splní jedna věc, jestli jo, tak to bude hodně hustý! UF!
(18.08.2006/12:46)
ty krávo MAnci já chci okamžitě pokračování!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! jak to kua dopadne??? v tom nevědění nás nemůžeš nechat!!!!!!!!!!! wenda gros
(18.08.2006/08:59)
Mancíku ty komediante:)
(18.08.2006/07:17)
Manci, manci !! MikiViki :-)
(17.08.2006/20:15)
To mi budeš muset dovyprávět.. Luca
(17.08.2006/16:44)
Vykašli se na dřevo začni psát!;-) P.S. Šel ses pomodlit nebo ne?
Carlos
(17.08.2006/16:30)
:)