 | Jsou okamžiky, kdy si pilot zapamatuje do detailů své prožitky. První slet, první stoupák, první základna, první přelet... Prožitky poměrně dlouhého časového úseku. Ale na krizové situace se moc s oblibou nevzpomíná, ale intenzita prožitku je výrazně větší a detaily jsou více či méně matné. Rád bych se podělil o jednu krizovou situaci.
19.2.2006 je datum, které si zapamatuji do doby, než ho přebije daleko silnější zážitek. Pro nadcházející sezonu jsem si zakoupil novou sedačku. A to se stalo v impulsem pro návštěvu hran v okolí Prahy. Cílem mělo být nastavení sedačky, trochu si zablbnout a získat trochu důvěry. Před inkrimiovaným datem mě kamarádi důrazně upomínali, že letecké umění se dá prezentovat jinak, než blbnutím na mezi. Mé vnitřní já bylo rozpolceno ve dví. První „já“ nechtělo upustit od blbnutí a to druhé přeletové „já“ se osmělovalo k radikální změně. Není divu, na mezičkách se dá nalítat mnoho pěkných hodin. Tento vnitřní boj prozatím vyhrávalo první „já“.
Ve středu jsem navštívil Jeviněves, kde jsem si seřídil speed a podpěru na nohy. Seznámil se všemi popruhy, ale 7 křídel ve vzduchu mi nedalo šanci doštelování. A právě živost znalostí mě donutila hledat nejbližší letový den. Podle předpovědí vypadala dobře neděle. Takže bylo rozhodnuto. JZ vítr a rychlost někde kolem 6 m/s. Vyhrála hrana ve Všetatech.
Nedělní ráno pěkné. Foukal vítr, správný směr, výbavička naložena, manželka přemluvena a tak se vyráželo. Místní pole jsme zdolali v pohodě ani bahno nás neodradilo od úmyslu létat. A jak to na startu bývá. Chvilku jsem sledoval prostředí a podle třicetiminutového sledování jsem usoudil, že se jde létat. Do vzduchu se šlo v pohodě. Ale co bylo v následujících minutách, to už moc pohodové nebylo. 10 minut krásného svahování ve výšce 30-50m. Každou minutou k 11 hodině vítr zesiloval a předpolí občasným výdechem poslalo nějaký ten termický sajrajtík do vzduchu.
Vítr zesílil a tak jsem si přišlápl speed. Kdo nevěří zkušeným, pak si některé věci musí vyzkoušet sám. Při jedné zatáčce došlo k situaci, kterou málokdo si přeje na křídle zažít. Po zatáčce směrem od svahu jsem přišlápl speed, abych se lépe prosadil. Výška 40-50 m. Akcelerace se s menším opožděním projevila a těšil jsem se z rychlosti, kterou jsem letěl od svahu. Najednou došlo k absolutnímu utišení větru, pochopitelně si moje Vega šla pro ukázkový předstřel. Automatická korekce. Vzápětí přišel poryv, který udělal udělal umělecké dílo z mé hadraplánu AXIS Vega.
V přírodě se nic neděje bez předchozího varování. Absolutní uklidnění bylo tím varováním, následně mi lehce změkla levá strana a menší propad. Přenesení váhy na pravou stranu a lehké nabrždění. Místo typického šustění Skytexu se ozvala pěkná rána. Z řidiček najednou cítím, že levá strana mizí kdesi pod mnou. Před obličejem se mi odehrává divadlo, nevnímám detaily. Padák se bortí. Automaticky pouštím speed. Automaticky pokrčuji nohy, cítím tendenci do twistu, přitahuji a přisedám ke karabinám. Všechno to táhne doleva. Nevnímám nic a v hlavě mi buší jedna myšlenka, kontrovat rotaci. Nemám čas ani přemýšlet jak moc je třeba kontrovat. Krizovky mě teprve čekají a já jí mám rovnou v reálu. Nebe mi mizí ze zorného úhlu a oči už vnímají pouze barvu země. Měkne mi i pravá strana, jak si to ucho míří před křídlo. Potkává se přede mnou s uchem levým. Krásný rohlík, který vnímali pouze přihlížející. Řidičku mám pod sedačkou vím to, ale je to málo?! Uši se ani pořádně nedotkly a další rána se ztuhnutím pravé strany mi našeptává, že se mi povedl kontr spirály. Vyhráno není, jenom krátký okamžik ztuhnutí pravé strany mi něco říká. Podvědomě mě to nutí povolit. Nejsem si jist, lehce zakláním hlavu. Padák regeneruje a hrozí že ho prebrdím. Cítím jak lehce měkne řízen. Lehce povoluji, v zorném úhlu se mi objevuje nebe. Zároveň se změknutím řidiček cítím, jak se mění pozice mého posezu a setrvačností předbíhám křídlo, které už je téměř letuschopné. Není třeba kontrovat a povoluji řidičky. Stále cítím, že něco nění v pořádku lehce nabržďuji padák a lehce si to valím směrem ke svahu. Není to přímo, ale je nutno něco dělat. Levá strana zregenerovaná, ale po v řidičkách je měkkčí než je obvyklé. Předchozí salto mortale mi udělilo super rychlost, kterou podporuje vítr v zádech. Výška nic moc. Možná 15 metrů, možná i méně. Jsem někde 130 stupňů od původního směru letu.
Zde začíná druhá fáze boje. Jakou zatáčkou se dostat od svahu. Doprava nebo doleva? Situace připomíná přistávání ze zatáčky. Několikrát jsem to při machrování dělal, znám to také ze záznamů akro pilotů a chtěl bych to také umět. Možná tyhle pocity rozhodli o tom, že jsem nezabojoval proti udělené energii a pokračoval jsem v nechtěné spirále. Pomalinku přitahuji levou řidičku a s lehce nabržděnou pravou stranou dokonávám obrat. Nejnižší úroveň zatáčky je pod úrovní výšky jednoho křídla nad zemí. Tuhle výšku bezpečně znám z blbnutí na Jevíněvsi. Neomylně!!! V těle cítím, pořád napnutí. Něco mi říká, že tuhle situaci znám. Znám jí, ale ne s takovým přebytkem energie. Vylétávám ze zatáčky získávám trochu výšky. Už od poloviny zatáčky povoluji řidičky a zatáčku dotahuji přes těžiště. Sám nevím proč. Po výběhu zatáčky se padák dostává za mne, opět je moje pozice na zádech. Tělo se uvolňuje. Padák je lehce za mnou, ale mám absolutní jistotu z návratu křídla nad hlavu. Řešení výběhu zatáčky přes těžiště bylo geniální. Vrchlík nebyl zabržděn, nemusel jsem odbržďovat a dynamika křídla byla úžasná. Padák se zpoza mé hlavy rozjel k dalšímu předstřelu. Přibrždění. Vše se to děje již pod úrovní výšky jednoho křídla. Přibrždění předstřelu bylo poslední akcí tohoto letu, protože to bylo i zabrždění několik metrů nad zemí a bylo zároveň přistáním.
Slyším křik manželky. Po přistání vypouštím přebytek vzduchu z plic a podlamují se mi kolena. Balím křídlo a jedeme domů. Vítr stejně zesílil. A v hlavě zůstává mnoho informací, které je třeba ještě analyzovat.
Celý den zůstává pár otázek.
Proč? Blíží se jaro. Termika již nabírá na síle a udělá pěkný brajgl. A přitom si ještě snižovat stabilitu křídla použitím speedu. Analyzuji to po telefonu. Vše je důsledkem mého nutkání stále si lítat na hranách, možná si stále potvrzovat svůj letecký um. V duchu si říkám, že jsem to blbec. Popisuji mé reakce. Ptám se na vše do té doby neznámé. A z toho plyne snad jen závěr.
Zažil jsem krizovku a přežil jsem to!!! Řídil jsem křídlo, měl jsem štěstí a nepromrhal jsem se těch pár metrů. A to by nebylo možné bez lidí, kteří mi dali mnoho rad a trpělivě mi to opakují. Velký obdiv také patří manželce, která měla větší nervy než já. A nezakázala mi zatím lítat!!!
Díky Manci a Kájo!!!!
PS : Reakce vrchlíku detailně popsala moje manželka. Já na to fakt čas neměl :-)
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
(27.02.2006/10:37)
mam nasvahovano dost a dost, protoze si myslim, ze se u tohoto letany blizko zemne da lecos naucit a pozorovat pohyb padaku vuci zemi. jen je potreba letat za podminek k tomu vhodnych, a pak se da bez obav poustet rizeni a natacet treba kamarady, nebo chytat kamosum letadylka ze vzduchu, ci blbnout nizko nad zemi. (vis muj film jevineves). ale prijit na hranu do silneho vetru za instabilnich podminek a jeste pominout varovani zesileni vetru, misto pristani si prislapnout speed, to muze jedine neukojeny nadsenec po dlouhe zimni prestavce. PS: vydrzme to jeste chvili a pak si i nate hrane uzijem krasnych chvil
sakalino (27.02.2006/10:04)
JiTi, JiTi... Tobe to na Cukraku nestacilo? Kdy ze to jedes na krizovky? Jo a prestan mucit manzelku :-) Stepino (26.02.2006/22:02)
Jsou věci, které si člověk uvědomí. Uvědomí si je na vlastní chybě. Článek jsem napsal, protože na mezích je podobných "magorů" a koledníků více.
JiTi (26.02.2006/19:55)
Tohle ze ma byt ta "nova nadeje paraglidingu"? No, potes koste - ja uz taky slysel sve... (25.02.2006/18:10)
a jinak - to byl zamer, aby to ilustracni foto bylo naprosto mimo vuci tomu detailnimu obrazku, ktery se otevre na klik?:-) (25.02.2006/18:08)
Jestli se chces (pri)zabit, tak musim pritakat - svahovani na mezich a jeste na speedu je nejspolehlivejsi zpusob. Vubec mam pocit, ze timhle pristupem k litani si dost koledujes - snad si to uvedomis driv nez si neco vykoledujes... (25.02.2006/11:33)
Kolikrát jsem vám říkal, aby jste nesvahovali na spídu! Pokud se chceš zabít, tak to řekni hned, nechtěl bych být při tom... Magore.
Manci |
ÚVODNÍ STRÁNKA
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
