|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Kamil Grepl
20.12.2005 / 17:56 přečteno: 5996 x
 | Jak v našich zeměpisných šířkách, tak zejména v Alpských zemích jsou klasickým projevem závětrné termiky situace se svahy obrácenými k jihu, když fouká vítr severních směrů.
Vzduchová hmota nahromaděná v závětří na úpatí hory nebo hřebene získává prostřednictvím slunce velkou energii. Stále se ohřívá a rozpíná až do okamžiku, kdy teplotní rozdíl mezi ní a obklopujícím vzduchem dostačuje na odtržení přírodní viskozity, která ji drží při zemi. V tento okamžik se závětrná termika nastoupí svou cestu vzhůru.
Kromě teplotního rozdílu, může odtržení způsobit také přítomnost rotoru vznikajícího za různými překážkami.
Působení závětrného rotoru za různými překážkami může de facto odříznout vzduchovou hmotu (potenciální termiku) na úpatí kopce a umožnit jí tak vzestup. Tento druh termiky lze ostatně nalézt rovněž v závětří menších překážek, jako je např. řada stromů nebo domů. Tyto termiky jsou všeobecně slabší, než je tomu u termik vznikajících za většími svahy.
Je zřejmé, že charakterizovat tyto závětrné termické proudy lze jako turbulentní, malé, pulzující a "zákeřné". Proč zákeřné? Protože na vzdálenost desítky metrů jedné od druhé si můžete např. povšimnout jak jeden padák "poskočí" prudce o 5 metrů nahoru zatímco druhý o 5 metrů klesne. A když se pohotově přesunete pod padák, který stoupá, tak zjistíte, že termická bublina je pryč a společnost vám bude stále dělat pětkový klesák. To se samozřejmě může stát i u normální termiky, ale u závětrné je to klasika.
Je jasné, že pro náležité využití závětrné termiky je třeba mít určitou zkušenost s řízením padáku a mít k němu maximální důvěru. Stává se, že jsou to právě tyto termiky, které z důvodu náhlých změn síly a směru větru způsobují větší zaklopení vrchlíku. Dochází k tomu obvykle při výstupu ze silného termického proudu; aby tomu bylo možno předejít, tak nám aerodynamika radí přidat na rychlosti, což je u závěsného kluzáku snadnější než u padáku. Rychlostní rozsah padáku není tak velký, aby mohlo být zabráněno dynamickému stallu. Kromě toho, když nám vrchlík vyměkne, tak při výjezdu s vypuštěnými řidičkami z důvodu nabrání rychlosti, bude mít tendenci k zaklopení náběžné hrany.
Co je tedy potřeba udělat při výstupu z takovéto poněkud divočejší termiky? Jako obvykle je to pravé řešení někde uprostřed; při výstupu ze silné termiky je vhodné padák razantně přibrzdit ale ihnet po té musí dojít k pětovnému vypuštění.
Některé závětrné termiky jsou tak prudké a krátké, že mohou být využity pouze se zabržděním řidiček na 60-70% a stoupáním bez točení. Toto je však nutno provádět jen v dostatečné vzdálenosti od terénu, jelikož v okamžiku zastavení této termické bubliny byste se dostali okamžitě do stallu! Pokud však pilot velmi dobře zná a ovládá vlastní padák a jeho pilotní schopnosti jsou dostatečně citlivé, lze nepříjemným důsledkům zabránit; v okamžiku, když si však nejsi jisti, je samozřejmě lepší nechat termiku termikou. Nejlepší způsob využití závětrných termik je točit je na maximální možné rychlosti, s přijatelným opadáním. Je potřeba dokázat využít zvýšeného plošného zatížení daného odstředivou energií, která vzniká správným točením a snažit se najít nejlepší kompromis mezi plochou a ostrou zatáčkou. S lepším ustředěním je pilot samozřejmě vystaven menším turbulencím, které doprovází většinu závětrných termik.
Start za přítomnosti závětrné termiky je vždy na pováženou. Kromě vlastní prudkosti termiky nemůžeme rovněž vědět jak dlouho potrvá. Při startu je pilot vystaven jednomu z nejvyšších rizik, a ne vždy je schopen vybrat zaklopení vrchlíku 10-20 m od země. Kromě toho je také docela snadné zaměnit závětrnou termiku za rotor, který se vytváří v závětří překážky nebo hřebenu hory.
Rozlišit rotor od termiky lze dvěma způsoby.
Především je to teplota; rotor bude mít přibližně stejnou teplotu jako okolní vzduch, zatímco termika bude mít teplotu vyšší. Druhým způsobem je pozorování okolí pod startem. Že jde o závětrnou termiku obvykle zjistíme, když se začnou pohybovat větve stromů dost daleko pod startem a dojde k výraznému poryvu stoupajícího vzduchu.
Rotor naopak zahrnuje menší objem terénu a nedosahuje do nižších částí pod startem.
Závětrnou termiku lze konec konců přirovnat i ke krásné ženě: může tě přivést na práh ráje, ale rovněž tak tě hodně potrápit.
Na závětrné termiky je dobré být připraven, být vždy pánem situace a nenechat se vláčet jak pytel brambor. Osobně, když na sto procent padák nezvládám, tak se do větších akcí nepouštím, každý máme své meze.
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
(28.12.2005/13:56)
Pěkné! PD |
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
