pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Jiří Tichý 29.09.2005 / 12:54 přečteno: 3963 x

V minulém týdnu jsme se oficiálně rozloučili s létem. Babí léto je v plném proudu a předpověď udala i místo kde by se mohlo létat. Sluníčko krásně svítí na nebi minimum mráčků, tak se dá popsat poslední pracovní den v týdnu. Jihovýchod až jih s variáblem přímo lákalo na Černou Horu. Osazenstvo SKYLIFE klubu již od středy vážně uvažovalo navštívit toto místo za účelem lítání. V bleskové páteční komunikaci se vše dojednalo, urovnalo a připravilo k odjezdu.
Sobotní ranní pohled na nebe dával tušit azuro. A s optimismem jsem vyrazili. Stejný pohled nás v 11:45 hodin čekal i pod horou. Přistávačka plná pilotů, aut, psů a stáda krav nás dostali do rozpaků, proč nejdou lítači nejedou nahoru?! Lanovka se v poledních hodinách nezastavila a celé dvě hodiny vyvážela lačné turisty za sluníčkem a čerstvým vzduchem, které prolínali nekonečné řady baťůžkářů. Nebyly to pověstné osůbky z filmových festivalů, ale padáčkáři. Idylický výjezd nedokázali pokazit již poletující kolegové. Termika kolem poledne lehce dýchala, ale nikoho nenechala na pochybách, že to sluníčko bude mít hodně moc práce rozehřívat studené podhůří a samotné svahy. A tak se škodolibými průpovídkami jsem komentovali odlétání směrem k přistávačce.

Na konečné lanovky jsme se posílili tradiční návštěvou bistra a hurá do akce. Na kraji lesíka jsme dostali hlavní pěsťovou. Startovačka plná, všudé postavené ploty (rozuměj rogala) a hnědou lesní půdu nebylo rozeznat od námi milovaného SkyTexu. To vše v 12:15. Na rampě připraveni tři piloti a křídla. Šup do vzduchu, další, další a další. Ze zadu se na nás tlačili další přicházející letuchtivci. Pestrobarevnost hemžení přilákala velké obecenstvo, které učarovávalo pestrobarevné hemžení v okolí rampy. Mezi piloty se prodíral úhlavní nepřítel, místní výběrčí daní. Prodával vstupenky po hrstech. A diváci ochotně platili za sedačky v první řadě pod hranou  Kdo přišel pozdě křídlo, rozbaloval až ve vzdálenosti 200m od rampy.

Hodinu jsme se rozkoukávali, zdravili jsme známý i neznámý. Rozdávali jsme úsměvy divákům. Hlavní hemžení začalo někdy kolem 13:30, kdy dobrovolní chroustové začali ve vzduchu držet tvar a řadu. V čele chroustů byl talentovaný závodní pilot Petr Chromec s AXISáckým Mercury, který se výškově vyjímal nad chumlem chroustů. Chvíli to vypadalo jakoby si chroustíky pod sebou řídil. Chroustové startující k blíže udanému času ve vzduchu drželi výšku, zatím co závodnička Petra přistála v inkognitu někde za lesy a odněkud se zjevil zpět na startu. V tuto dobu se mezi chroustíky začali trousit hlavní brusiči nebe. Na startu začal typický ruch, který dokážou vytvořit už jenom mravenci. A po tomto čase startování nabralo svůj nekonečný koloběh. Roztáhnout padák, poslední kontrola špagátů, fléra a hups do nebe. Starty probíhaly klidně až na některé vyjímky. Ideální koloběh startů se občas trochu zasekl nepřipravenými jednotlivci či méně povedenými starty, ale každém nějak začínal….

První runda startů byla za námi a SKYLIFE klub byl ve vzduchu společně s dalšími cca 70 křídly. Stoupáčku všude hodně, občas nějaká chmurka na nebi se objevila, ale co. Pestrobarevné berušky byly nejlepšími indikátory stoupáků. Stoupáky chodily v intervalech, takž jednou nahoru a jednou dolu při hledání jiného stoupáčku,. Základna byla moc nízko, tak málokdo pomýšlel na přelet a někdo i uletěl. Rogalisté byli úplně bez sebe. Toliko padáčkářů na kopci. Pár jich letělo, ale pro ně to byl snad takový adrenalin, že moc nepolítali. Ale to by měli komentovat nejlépe sami.

Po hodince létání první chumel se hrnul na přistávačku. Pohled z výšky na přistávání byl famózní, malá přistávačka byla za chvilku zaplněna padáky a začalo se přistávat více do luk. Louka byla perfektně zaminována pasoucími se krávami. Zelené kravince ještě mnohdy kouřily, takže bylo jasno a kvalitě tohoto produktu. Kvalitu mohli vyzkoušet sami piloti, když na tomto „minovém“ poli nechtěně našlápli nebo pokřtili svojí výbavu. Tento víkend i inspektor nezahálel. Na přistávačce nastavoval tvář slunečním paprskům a s pomocníkem vyhledával své oběti na kontrolu všech možných a nemožných papírů. Chvílemi se tajil dech na některými předvedenými akro kousky pilotů, které zcela jistě nebyly dílem pilota, ale více dílem náhody. Okopávání stromů již od startu a závěrečný slalom mezi stromky nevypadal nijak pozitivní. Hrůzostrašné přistání mezi auty. To nebylo přistání, to byla spadnutí pro pilota z příznivé výšky na sedačku a vyorání první podzimní brázdy chráničem sedačky a naštěstí bez poškození hustě zaparkovaných aut. A pod těmito zážitky zanikali horší rozpočty na přistání.

Po dosednutí poobědní partičky šli do vzduchu opozdilci a také chrousti co nejdříve stihli lanovku. Základna se zvedla o 100-200m, což dovolilo některý lidem odlétnout k menším přeletům. V této době šli do vzduchu druhé kolo tandemáři. Tandemáři se na startu postarali o další kolo zajímavých situací. Uzlík nebo stéblo v Bčkové řadě udělal své z profilem padáku. Profil nevypadal moc letově. Šumění a křik. Následné odstranění problémku zkušeným pilotem a hurá s pasažérem do krásného ticha. O větší zážitek se postaral další tandem. Po stabilizaci padáku, podbíhání a proběhnutí stromky se bezprostředně po startu za zadkem dua objevil záložák, který začal plnit svojí leč nedobrovolnou funkci. Pilot zareagoval na pokřik a situaci nabržděním padáku na minimálku, čímž záložák se méně plnil vzduchem, a přistál na dolní části přistávačky bez újmy na zdraví. Za řidičky údajně tahal zkušený to pilot Malin.

Mezitím se na kopec dostali zpět piloti a zopakovali si své poobědní lítání již v pozdějších dopoledních hodinách. Stoupáčky u svahu odeznívaly, měnily se v plynulé půlmetříky i metříky. Kdo chtěl déle polítat, svojí snahu něco točit přesunul dále od svahu, kde předpolí dávalo šanci. Čas neúprosně kvapil k páté hodině odpolední.Létání se změnilo v poklidné poletování a s přibývajícím časem lidé s baťůžky směrovali svá auta a unavená těla k domovům. Na Černej bylo volněji a volněji. Černou slétávali již jedinci, aby ušetřili za lanovku.

Sobotní létání se povedlo. Bez újmy na zdraví polétali piloti z různých krajů republiky a Polska. Sluníčko svítilo, vítr foukal akorát na komoru, stoupalo to… Dnešní létání bylo vidět široko daleko a lidé z okolních vesnic měli o zážitek postaráno. Ne náhodou říkali, že tolik padáků na Černé ještě neviděli. Někteří doufali, že i v brzké době neuvidí, což jim slibujeme minimálně do konce zimy. Pokud by něco mělo nést „Uzavírání nebe“ tak to bylo toto krásné polítáníčko.

Foto převzato od klubu SCELET


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 1 a 10

Názory k článku