|
Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
 Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
 NÁVŠTĚVNOST
uplynulých 50 dní | Mireček F8
22.07.2005 / 11:35 přečteno: 9477 x
 | Už po několikáté jsem se přistihl jak koukám z okna kanceláře na mraky.
To se přece nedá vydržet. Jak to jen řeknu rodině, matce , šéfovi.
Nebojte se , nic jsem nezpůsobil ani netrpím depresí. Pouze vidím neskutečné počasí a sedím stále tady v té kanceláři a tvořím hodnoty jak žádá moderní společnost.
To mi však prochází hlavou zatím co vycházím ležérně z kanceláře a oznamuji šéfově sekretářce že jedu řešit ten hrozný průšvih se stavebním spořením a nemohu dnes již být na pracovišti.
Schůzku s klienty vyřídím v noci a ráno to bude mít šéf určitě na stole.
Pak už jen zrychluji ze schodů, a při tom rozesílám z mobilu SMSky kdo jede se mnou.
Tak za 20 minut na první benzínce za městem. A vemte sebou nějakou kočku na svozy.
Ahoj , jak to vypadalo ráno? Ptám se zatím co kontroluji baterky v džípku a váriu.
Nic moc, silná rosa a kurzíci jen slétávali ale v 10 mi už jeden točil nad kopec.
No to víš to ti budu věřit. To je ta tvoje latina i když se to dost pěkně poslouchá.
A co včera. Jo včera jsme tu viseli ve dvou tisících až skoro do západu.
Takže jsem v práci zase seděl jenom já. No ještě taky karel, Honza a čmelák loskuták.
Tak ale teď už rychle do vzduchu.
Teď trochu vážně – poletíme ve dvou, budeme si pomáhat a zpátky na přistávačku zkusíme zrychlit abychom nevyhnili v tom velkém údolí.
Kruci už jsem zase strašně nervozní, potěj se mi ruce, nevím jak polknout vodu co do sebe leju, neumím se vyčůrat ani pořádně postrojit.
Já se z těch nervů snad nevyhrabu. Maminko! Miláčku! Děti !
Jdeš nebo budeš čekat??
Já bych šel hned. Tak jo já ti podržím náběrku. Teď sám , kontrola , počasí – jak letí ten předemnou a flap,flap fííííí padák nad hlavou , otočit a L E T Í M.
Ještě zklidni hormon, nic není jisté. Musíš se hlavně zachytit. A ten předemnou jde na přistání, zkoušel to vlevo ale to bylo špatně . touhle dobou a při tomhle větru to bude víc v pravo – T Á A A D Y
Típtíptíp vário bučí , kámoš se zvedá za mnou , kontroluji snos a cítím nepředstavitelné štěstí. Jak je to v tom Hamletovi ? Být či nebýt – to je otázka. Točím tedy jsem.
První přeskok pohoda, zachycení a dál. Na druhém rameni si užívám let v plný šlapce pod aktivní řadou a letíme s kámošem jen 10m od sebe. Když se na něj podívám mám pocit že když otevřu pusu budu zpívat sámé pecky jak výherci super star.
Tady nahoře jsem klidný, tady jsem doma . Hory teď vypadají skoro placaté a všechno na zemi je směšně maličké. Pokud však chci městečko, či vesničku vzít do ruky, stačí jen natáhnout ruku.
Jsem klidný , šťastný a vyrovnaný. S tou prací na zítřek nebude problém , všechno je přeci tak snadné.
V sobotu má pršet, takže klidně můžu jet s dětma a ženou k jejím rodičům a pomáhat na stavbě.
A v neděli si odkočím na tu strtovačku za chatou.
Ach, jak krásné je žít.
Po dvou hodinkách se dostáváme v slabém protivětru k plánovanému otočníku. Tak tentokrát to zase nevyšlo a chybělo slabých 200m . Zpátky na druhou stranu. Jé ty lidičky co si sem přinesli stolečky už tu láhev dopili. 50m nad nimi to ale standartně zapípá a končí o dva tisíce výš. Teď pod tím aktivním kumulem, tak otočeno a zpátky.
Kámoš mi dal zpátky nakládačku a pije přeletovou plechovku na zabaleném batohu , když já teprve přistávám.
Ležím v trávě a volám domů.
Miláčku, děti tatínek přijede později ale zase bude nějaký den hodný, milý a pozorný.
A to všechno tak dlouho, než bude zase potřebovat svou dávku . Svou návštěvu sanatoria pro zdravé nemocné.
Své nebe.
Přidat názor (max. 1000 znaků)
Názory k článku
|
|
ÚVODNÍ STRÁNKA
