pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
belmondo 17.12.2004 / 14:47 přečteno: 3723 x

Po popisu základní SNB výbavy v článku "Hurá! Zima je tady!!" jsem se rozhodl, že v nadcházejícím nejlepším období roku uspořádám SNB TOUR, ve které vám budu představovat jednotlivá zimní střediska. Jasně, člověk může celkem dost informací získat z netu nebo z nějakých propagačních letáků, ale osobní zkušenost je podle mě k nezaplacení.

Při výběru vhodného střediska na zahájení SNB roku jsme informace získavali, kde jinde, než na internetu. V pátek 10.12.2004 jsme u netu proseděli snad 5 hodin, oči jsme měli jak angorský králíci a výsledek byl takový, že v úvahu připadaly dvě střediska, který ale se SNB nemají moc společnýho. Jednalo se o západočeský Klínovec a krkonošské Jánské Lázně. Obě dvě střediska měly v inkriminovaném dni uvedeno, že podmínky k zimním radovánkám jsou "velmi dobré", a obě měly shodně 40 cm sněhu. Informace jsem si ještě ověřoval telefonicky. Obě strany mě ujistily, že právě v jejich středisku fakt nemůžu nadcházející víkend chybět, že to stojí za to, bla, bla, bla. Jelikož máme se Saánislavem v poslední době nějakej odpor jezdit přes Jáchymov, zvolili jsme Jánské Lázně.

Z Prahy je to nějakých 160 km, jede se po dálnici na Hradec až k Poděbradům, potom se směr stočí k Řáholci, kde ti u Jičína zamává Manka s Cipískem (Rumcajs má pořád něco s těma žaludama, nebo co), mineš knížepána, jelikož přišel výjimečně od Kopidlna, pokračuješ do Vrchlabí, tam musíš trefit silnici, která vede na Trutnov a kousek za Vrchlabím uhneš vlevo a jedeš si do Jánských Lázní. V případě, že celou dobu z Prahy jedeš v inverzi, tak právě za odbočkou do Jánských Lázní se mlha rozestupuje a vítá tě azurová obloha, sluníčko ti kyne na pozdrav a hory předvádějí svoji majestátnost. Oléé!

Parkáč byl docela plnej, tak jsme s autem museli až na nějakej nejspodnější. Kvůli skokům na lyžích v Harrachově přijelo dost polských bratrů, a chtěli se taky vyblbnout na sněhu. Dobrá. Hned u příjezdu do toho nejvzdálenějšího parkoviště jsme nepochopili systém odbavování vozidel. Fousatej frajer klečel u řidiče, něco si vyprávěli, snad mu maloval i plánek střediska, nebo zkoušel měnit EURa. No tak jsme je objeli, celý usměvaví si vystupujeme z auta, protahujeme se, a najednou slyšíme: "Tak pánové, a vy to máte za padesát!" Šel jsem tedy s padesátikorunou v ruce fousáče uklidnit. Zjistil jsem, že nemaluje plánek a nediskutuje s řidičema, ale v pokleku smolí výdajové pokladní doklady. Chtěl jsem si jeho poctivost vyfotit, finanzminister Sobotka by jistě zajásal...

Permice od 12 hod. byla za celkem přijatelných 290,- Kč. Co máme fakt rádi, jsou kabinkový nebo sedačkový lanovky. Dobře, přiznáme se, že jsme Klínovec zavrhli i kvůli tomu, že tam člověk visí na pomě/kotvě a moc si neodpočine. V Jánských Lázních, který jsou uváděný jako numero duo českých zimních středisek hned za Špindlem, tohle nehrozilo. Tak jsme se tedy nechali vytáhnout kabinkovkou až na samý vrchol Černý hory. Kousek od horní stanice je v zemi zatlučenej kůl s decimetrovým "cejchováním". Na internetu fakt nekecali, kůl koukal ze země od čísla 40. Skvělý. Katku (přítelkyně Saánislava) jsme poslali na jídlo do nějaký chaty a sami jsme se vrhli vstříc úvodnímu sjezdu sezony. Dopadlo to dobře, modřiny se hojí, díky za optání... Ale o tom až později.

Jak už jsem řekl v úvodu, tohle středisko jsme zvolili záměrně jako úvodní proto, že nepůjdeme hned na nějakej kicker, ale pozvolna se rozjezdíme a středisko s nejdelšíma sjezdovkama v Česku toho bylo dobrým příslibem. Když pominu, že od 12. hod. už bylo na sjezdovkách vydřený obligátní ledový koryto a čím se člověk valil níž, tím častěji dřel prkno o kameny, tak s pěti škrábancema na skluznici jsme ještě vyvázli dobře. První moudro: Když na netu píšou, že mají umělý zasněžování a sněhu je dost VŠUDE, uberte 50% z toho co napíšou a pak je to O.K.

Asi tak v 1/3 sjezdu jsme zajásali. Narazili jsme na pěknej travers, takovou pěknou hranu, která byla tak 4 metry hluboká. Tenhle přírodní skok neměl, opravdu neměl parametry skoků vyšejpovaných zahraničníma bourákama, ale v tom bylo to kouzlo. Když jsme oblíželi dopad, už jsme tušili, co asi bude následovat. Při skoku jsme přeletěli tu část, která se jakž takž svažovala a tvořila jakýsi přijatelný dopad a dopadali jsme do vydřenýho koryta skoro na rovinu. Když už si tohle ustál, totálně tě rozhodily ty boule opodál, takže si vždycky spadnul. Ale alespoň jsme získali kvalitní filmový materiál, jehož uveřejnění jsme po dohodě naplánovali na konec zimní sezony. Bude to Chapter Crashes (držky, bouračky, aj.) Už se těším...

Kdyby se Saánislav s Katkou naučili zacházet s kamerou dřív, bylo by materiálu ještě víc, ale lidskej faktor už ovlivnit nejde. Těm dvěma to bylo ale očividně jedno, oni si blbli jen tak pro sebe. Beras vymyslel, že jezdit dolů lanovkou je přežitek a tak nabídnul Katce, že by mohla s ním sjet sjezdovku v tandemu na snowbiči. No, nabídnul, prostě jí popadnul, posadil si jí na prkno, a jeli dolu jako na saních. Trošku jsme to ale prokoučovali s časem. Se sjezdem po sáňkařské dráze jsme začali tak kolem půl páté a to už se na horách začíná smrákat. Když jsme byli tak v půlce, byla tma jako v pytli. Na parkáč do Jánských Lázních jsme nakonec dorazili po 2.5 km dlouhé tůře lesem v absoluní tmě. No, stačil jsem si všimnout, že Katka toho měla fakt plný zuby. Z ničeho nic přestala mluvit a jazyk jí rozvázal až první záblesk skvětla z lampy nad parkáčem. Zapoměli jsme jí totiž říct naší rodinnou specialitu, že v podstatě každej výlet, kamkoliv, se nakonec stane bojem o přežití. V autě spala jako nemluvně. Moje přítulka se bohužel učí na státnice, takže jsme nebyli kompletní. Jinak by to Saánislav schytal mnohem, mnohem víc...

Závěrem ke zhodnocení tohohle střediska asi tolik. v případě dobré sněhové nadílky jsou tyhle sjezdovky docela výživný, sem tam je i dobrá restaurace na obstojnej dlabanec, prostě jo, sem se může jezdit. Pro snowboarďáka, kterej chce blbnou ve snowparku, mám zklamání. Nic takového tady není a asi nebude, snad pár přírodních skoků, pár skoků přes boule a pár skoků na okrajích sjezdovek.

Toť vše, RIDE YOUR LIFE!!

video jirka video standa romantické video milenci


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 2 a 9

Názory k článku