pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Jirka Belmondo Němeček 14.11.2004 / 19:33 přečteno: 3752 x

Po úžasných vzpomínkách na velmi vydařenou zimní sezónu 2003/2004 a po velmi intenzivních zážitcích z letní dovolené ve východní Evropě v postkomunistických zemích se tvrdé Podolské jádro, tedy já, moje přítulka Helenka a její bratr Standa, rozhodlo nekopromisně ztrestat Mekku letných SNB campů, rakouský Solden.
Tato lokalita byla zvolena jednohlasně po návrhu Standy, jelikož náš mlaďas si usmyslel, že nebude chodit s žádnou českou "buchtou", tak odjel na Mallorku a sbalil tam krásnou slovenku Katku, která právě v Soldenu dělá v penzionu. OK. Lokalita je zvolená, SNB i lyže navoskovaný, chrániče celého těla nakoupený, kamera připravená, nádrž plná, tedy vzhůru do Alp.

Výjezd je plánován na sobotní 2. hodinu ranní. V 10 hodin totiž už chceme řádit ve SNB parku na ledovci Rettenebach. Právě sem byl přeložen SNB park z taky pěknýho, ale o něco "teplejšího" ledovce Tiefenbach.

No, mě ani Standovi nezazvonil budík, takže nás budila Helča a samozřejmě jsme vyjeli ve 3:30 hod. Cesta celkem OK., nenechali jsme se zmást ani dost nepřehledným vjezdem do Mnichova.

Kolem 10 už s němým úžasem zíráme na krásnej ledovec Rettenbachjoch.

A zde nastává první změna plánu. Původně měl být Solden Summer Weekend (SSW) spojen s nácvikem nových triků na skokách, něco na zábradlíčku, něco na bednách. No, jak jsme se dozvěděli později, SNB park, který tady stál, roztál a stejně ho prý na zimu chystaj v jiných, lepších místech. Tak jsem aspoň "potrénoval" jízdu na SS (switch stand) a vyzkoušel jsem ostrost hran jak v rychlých smyčkách, tak v táhlých obloucích. Helča si mezi tím taky
pilovala SKI STYL.

Ocenění naší píle přišlo záhy. Kolem 14. hodiny všichni jezdci "vytuhli" a až do konce, tedy do 16:15 jsme byli na celém ledovci Rettenbachjoch S A M I. To jsem fakt nezažil.

Úžasnej pocit. Jenom ty a krásná pláň pokrytá sněhem. Žádný strkanice, nic takovýho.

Po celodenním řádění jsme nakonec "vytuhli" i my a tak jsme se rozhodli, že v neděli zdoláme nějakou tu třítisícovku. Volba padla na Gaislachkogel, který měří 3050 m.n.m.
Nahoru, přímo do mraků a menší bouřky nás vytáhla lanovka. Po zdolání vrcholu nás dost zaujalo jezírko, které se rozkládalo nějakých 300 výškových metrů níž.

Sestup k jezírku, ač to na první pohled nevypadalo, byl docela obtížný. No, ale zkušený horalové, já a Helča, jsme to zvládli za necelou půlhodinku. Trochu jsme ale podcenili čas poslední jízdy lanovky. Usoudili jsme, že za půl hodiny se nemůžeme vydrápat zpět k lanovce, tak nám nezbylo nic jiného, než seběhnout z vrcholku Gaislachkogelu 3050 m.n.m do Soldenu 1500 m.n.m. pěšky! No fakt pěkný! Nakonec se z toho vyklubala pěkná, asi 25 km dlouhá tůra kolem masivu Gaislachkogel.

Sejít celou horu, od vrcholku, kde byl pouze surový masiv, kameny, nic jiného, pokračovat níž a vidět první lišejníky, sem tam vřes, trávu, potom větší křoviska, sem tam rostlinku, no a ve finále les, jakej známe i ze Šumavy, bylo úchvatným zážitkem.

Po nasednutí do sedaček auta a zaklesnutí do stabilizovné cestovní pozice jsme byli unavení, ale šťasní. Takhle zážitkama nabitej víkend ještě nikdo z nás nezažil. Všem vřele doporučuji!


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 5 a 4

Názory k článku