pro kiting a paragliding
reklamní blok
Já nemusím...
05.12.2012 / 08:30

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak pi.. a ne zlaté prase"!
Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už ji vidím..."
Web Tomáše Halíka
18.02.2013 / 15:54
Extra třída pro ty co mají něco v hlavě a vědí, že myšlení bolí...

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.


 NÁVŠTĚVNOST
 uplynulých 50 dní
Vlasta Skřivan Večeřílek 14.11.2004 / 16:25 přečteno: 3528 x

Ráno asi okolo 07:15 posílám SMSku Gekovi s dotazem jestli pojedem na Ranou. Vůbec jsem neočekával, že by už měl zapnutý telefon. Zprávu jsem odeslal a já znova šup do postele. Sotva zaberu, z mobilu se začaly „valit šutry“. Vlaďka zpozorněla a říká „jestli si myslíš, že v tomto tady budu spát, tak to se šeredně mýlíš“. Zase jsem tedy vstal a na mobilu odpověď, že pojedou, ale jedině když nebude moc foukat.
Já jsem odpoveděl, že jsem Skřivan a že tudíž si musím vrznout i kdybych měl zmrznout. Tímto jsem považoval celou komunikaci okolo přípravy na sobotní létání za vyřízenou k dennímu pořádku a uložil se znova do postele. Sotva jsem zabral, šutry se začali valit znova. Vlaďka se naštvala, vstala, udělala mi snídani a pravila: „koukej už vypadnout na tu zasRanou ať už je tu klid, ty pilote“. Bylo po ranní poezii, tak jsem vzal mobila znova a volám Bukače. Domluvili jsme se, že vyrazíme spolu jeho ruďochem. A tak se okolo 10:20 taky stalo.

Dojeli jsme na Ranou a tam už kluci ve vzduchu poletovali a vozili se sem a tam. Gek už byl zmrzlej jak psí h… akorát přistával. Docela foukalo, Kačka od Káji trénovala na motokrose pod Kájovým dohledem. Říkala, že měla dlouhou přestávku, tak ani na kopec nepůjde. Tak jsme s Kájou, Bukačem, Marcelem a trenérem strejdou Bohoušem vyrazili k lomu, páč to trošku silnější bylo a nemělo smysl se plahočit až nahoru. Ale zase se uplatnil můj syndrom větru se železnou pravidelností. Prostě když nefouká, tak začne, a silně, sotva se objevím na kopci a když fouká tak přestane, a to úplně. To je neuvěřitelný. To se přesně stalo. Sotva jsme to vybalili, foukat přestalo. Bukač nadával jak zákon káže, strejda rezignoval, položil se do trávy a doufal, že vypadnu. Bukač to nevydržel, nahodil éro a pomalinku hnil. Kája pravil „Bukač v slabých podmínkách neumí“. Říkám si to je v řiti a odstartoval jsem taky, pochopitelně jsem vyhnil za Bukačem a přistál vedle něho. Bukač naštvaně hlásil, že si jde dát bukakolu do Skleníku, ne tak já. Přesvědčil jsem ho a štrádovali si to na kopec, tentokrát až nahoru. No hned jak jsem odletěl a přistál dole, začalo zase foukat a kluci co trpělivě vyčkávali toho okamžitě využili, zatímco my s Bukačem jsme šlapkali oni létali. Ten syndrom musím protrhnout, jinak to nejde.

Nakonec jsme polétali famózně taky. Chodili i čtyřkové stoupáčky, ale nijak ostré to nebylo a byli celkem široké, prostě paráda až asi do výšky 200m nad kopec. Vozilo se nás tam celkem hodně, takže se muselo dávat pozor, voči na šťopkách, to byl základ. Bohouš pak ve Skleníku prohlásil, že se mnou nemluví, že jsem hrozná ku… J Zatímco on točil jak zběsilej nad a za lomem a čekal až to příjde, já jsem ho rovným letem v pravou chvíli přestoupal, jen tak aby se neřeklo. On tahal za splachovadla jak divej a já ho míjel s úsměvem s nohama křížem. Takto jsem proletěl kolem něj několikrát což ho samozřejmně děsně nadzvedávalo v sedačce. Dole ve Skleníku jsme se pak vsadili, že letos ho v poháru porazím. Maskáč dal kopyto-lopito, přičemž kopytem začal u Bohouše. Dali jsme to o basu piv, držte mi palce.

Kája mezitím odletěl k Mostu a přistál u golfového hřiště. Jel jsem pro něj s Čukem jeho citrónkem. No než jsme ho našli, to byla anabáze. On totiž místo toho, aby sešel k hlavní cestě, tak zůstal na tom hřišti v domění, že to jako význačný bod trefíme. Podle nás to význačně vůbec nevypadalo, tak jsme najezdili asi padesátku. Představte si to, 12 km od Rané. NEUVĚŘITELNÉ. Dílem se na tom podepsal Poletucha, slíbil totiž, že pojede on, že ví kde to je, ale pro jistotu si dal pivko a bylo po srandě. Dacan jeden.

Udál se tam i jeden nepříjemný incident při kterém se ukázalo, že ne každý pilot sedící ve šprcce se závodníkem nad hlavou má charakter a srdce na správném místě. Radost z toho jak ublížit a zkomplikovat existenci ostatním pilotům se vyskytuje i bohužel v této branži. Mám na něj políčeno, to mi věřte. Chybu může udělat kdokoli z nás, ale je důležité si z toho vzít obecné poučení a příště se vyvarovat těchto chyb.

Tak já myslím, že to je v kostce vše důležité, tak zase někdy příště.


Přidat názor (max. 1000 znaků)
Napište do políčka součet 7 a 3

Názory k článku